|
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.
|
|
Blázni.cz - dobrý kanálnebo přijďte v pondělí 20. 5. 2024 na slet bláznů v 19h do klubu Paliárka | |
|
Zmatky (poezie, Jorka Mouken) • Když přijde válka (poezie, Jorka Mouken) • Lázeňská (poezie, Jorka Mouken) • Lovecká (poezie, Jorka Mouken) • Pořekadla (poezie, Jorka Mouken) • Šnečí poezie (poezie, Jorka Mouken) • Černá kronika (poezie, Jorka Mouken) • V jejich snech (poezie, Jorka Mouken) • Ztracená (poezie, Jorka Mouken) • Třeboňská (poezie, Jorka Mouken) • Chmýří (poezie, Jorka Mouken) • Jíra a víra (poezie, Jorka Mouken) • Na kopcu (poezie, Jorka Mouken) • Dik-táto-(r) (poezie, Jorka Mouken) • Spadla klec (poezie, Jorka Mouken) • Co všechno můžete (poezie, Jorka Mouken) • (V)nitroblock (poezie, Jorka Mouken) • P(l)ísnička lesa (poezie, Jorka Mouken) • O veselé mině a létajícím ševci (poezie, Jorka Mouken) • Bigbeat (poezie, Jorka Mouken) • Smutná stromová (poezie, Jorka Mouken) • Skot-s-ká (poezie, Jorka Mouken) • Jabloň (poezie, Jorka Mouken) • Vltava (poezie, Jorka Mouken) | |
|
Zasel jsem selátko, to vyrostlo mi zakrátko. Po čase - stalo se z něho prase. |
|
|
Rostla jabloň v zátočině, (*německy: die kurve) Snad ty jabka nevopadaj, než je někdo urve. |
|
|
Jedna milá básnička upadla nám do kytek, krávy žerou květiny, to je ale dobytek. |
|
|
Jak pila, co kmeny stromu drásá, jako když umírá háj, jak asfalt, co hubu mě rozfláká, zrovna když zapíjím žal. |
|
|
Už dva dny prší z nebe barevnej sliz. Už dva dny hraje z mraků Ballroom blitz! |
|
|
Ležela v podzemí mina a šlápnul na ní vepř, toho však měl na vodítku kupec zvaný „Švec“. Vyletěla do vzduchu hlína a pec nám spadla, pec nám spadla. Všude létala plec, létaly taky šídla, kosti a pes, létala i jeho pleš. |
|
|
Hory a lesy daly mu přeci všechno, co vždycky chtěl mít. A všechny ty běsy, zmizely kdesi takhle to přeci má být.
Jeleni, kanci vyzvali ho k tanci a on tu s nimi chce žít. Stane se houbou, vždy umíral touhou, že v lese bude sám hnít.
Tak vydal se kamsi, kde jsou jen srnci a kde je hluboký les. Tam zarostl mechem a lesním dechem teď dýchá na všechnu zvěř.
Tož věř tomu nevěř, kdo nevěří je medvěd a sere v lese za keř. Včely tu tančí, koho bodnou, ten jančí a přejde ho tak chuť na med.
A vlci tu vyjí a víly tu žijí, všeci se mají fakt fajn. Píseň s dobrým je koncem, že nestal se pitomcem, ale jen myceliem. |
|
|
Kouřím, koukám z vokna, a vidím, jak jdou vokolo blbý kecy. Tu se najednou rozbila láhev vod piva, střepy se rozletěly po vokolí jako malí ptáčci. Já je krmím pískem a koukám na kočku, jak se zachová, má přece ptáčky ráda. Jde kolem dítě a říká matce: „Hele, barevní vrabečci!“ Matka jen odsekne: „Zase nějaký performance.“
|
|
|
Chcete chcát na stromy? Můžete. Můžete taky chcát jak sloni. Můžete třeba brát drogy, opravdu můžete, každýmu je to jedno. Můžete třeba chlastat v hospodě a u toho se zhulit, jak psi nebo srát v parku za keřem, stejně tam serou bezďáci. Můžete běhat nahí po poli pokoseným, ať vás pěkně bodaj stonky. Můžete chodit do práce, kde vás to sere anebo nemusíte, však vám dá něco stát. Můžete se chovat jak hovada anebo néé. Můžete milovat, nenávidět, smutnit, veselit se, bavit ostatní nebo jen sebe nebo nikoho. Můžete koukat ve dne na nebe, na mraky, jaký dělaj vobrazce, v noci na hvězdy. Sledovat třeba roj meteoritů pouhým okem, či třeba teleskopickým dalekohledem. Můžete někomu popřát po esemesce, dopisem či pohledem. Můžete hodit kamenem, dojit vemenem, množit se semenem. Můžete plýtvat rumem, plivat na zem, vyznávat zen, sekat trávu, nasbírat plnej kýbl krtků a pak je vysypat na golfový hřiště. Můžete čistit popraviště, činit kůže, můžete ničit popraviště. Můžete uctívat Bohy, klanět se andělům, klekat před křížem, divně se tvářit na hnusný věci, na hnusný lidi, na hezký lidi. Můžete klidně sedět a sledovat, jak se dva perou a smát se tomu. Můžete se sami prát, můžete prát prádlo, můžete smažit sádlo a na něm pak řízky, bramborák nebo květák. Můžete psát dobrý básně, blbý básně, jakýkoliv básně. Nedoběhnout na záchod a pak se umejt v umyvadle, můžete šlápnout na hrábě a užívat si zlomenej nos, můžete si třeba oholit vous. Můžete odejít z divadla v polovině představení nebo zůstat do konce, i když je to nuda. Můžete potkat známého na ulici a nevzpomenout si, jak se jmenuje a když odejde, tak si pak říct, jo to byl Luba. Můžete nevěřit tomu, co vám, kdo říká, můžete věřit tomu, co vám, kdo říká. Můžete dělat zlé věci, ale vždy můžete dělat dobré věci. Tak buďte dobří, jestli chcete. |
|
|
Z rána spadla Hana na banána. Propánajána, to byla rána! Zkrátka to udělalo žuch a bum, jak když spadne brána. Všude tekl řev, jak když vylije se rum, jak když krákne vrána, jak vožralejch mažoretek sedm, když sedne si před dům, jak když praskne pec. No prostě, spadla klec.
(A ptáčci byli zase volní.) |
|
|
Támhle rouška, tady respirátor, támhle škůdce, tady desinformátor. Támhle propagátor, tady predátor, Andrej je diktátor, je diktátor, je diktátor! |
|
|
Kopcovo, vokolo je Volovo. Kolovo je kolo s volovem. Vo love se neperem, s pepřem se moc neserem. Dáme chleba se sýrem, půjdem třeba za vínem, někam na Moravu, tam vyčistíme si hlavu, skouknem sochy od AVU a valíme na Prahu. |
|
|
„Ze země zeje díra, že ze mě zeje díra, že země je díra, že víra neumírá.“ Řekl mi Míra.
Za to Jíra říká: „Pche, víra je jak krev pro upíra, a tak si víru upírá.“ Pak ale Jíra umírá a s ním víra tulivá. |
|
|
Létají mi víly oknem do kuchyně, já je odfouknu, otočím se a ony jsou zas vně. Tak přemýšlím, jestli obtěžují i ostatní nebo jenom mě. |
|
|
Veselej vodník vesele žil, chodíval do hospod, hrál karty a pil, z lesa bral otop, ze soch dělal jíl. Měl rybník plnej víl, rád ochutnával z leknínu pyl. Všichni ho znali, pro všechny šil, veselej vodník, co nikoho netopil, jenom tak byl. |
|
|
Pořád mi berou věci, nikdy nejsou vidět všeci. Jindy zase chodí v noci, někdy vypadají jako šneci, tu zas podobní jsou štětci, kterej taky hledám kdesi. Prolomili se mi klecí a teď mi přehazujou moje věci. Domácí jsou to šotci přeci. |
|
|
Voním k ženám v jejich snech, hladím je. Když se pak probudí, necítí nic. Ale já, já jsem v jejich snech. |
|
|
Černá je asfalt. Černá je noc. Černá je barva. Černá, černá, černá, černá, černá, černá, od května do června. Černá je dost černá. Pořád černá, samá černá. Uhlí je taky černá. Kronika je černá proč? A slovo „černá“ je divné dost. |
|
|
V černém dni a v bílé noci, chodí šneci bez pomoci. Na zádech si nesou dům, říká se mu ulita. Je to taky trochu um, řvát jako šnek do ticha. |
|
|
„Host do domu - hůl do ruky“. Dost blbý pořekadlo. Však slepý host hůl potřebuje. Takže třeba: „Slepý host - holí má dost“.
Nebo: „Malý dvůr a dlouhý bič“. No, ale jak se pak rozmáchneš? Takže: „Malý dvůr a akorátní tyč.“ Nebo: „Bij ho, než uteče pryč.“ |
|
|
Pomalu se laně svíjí, pomalu, jak jen to jde. Pomalu teď lovci pijí, nikam už se nepůjde. |
|
|
Ahoj, tak co záda a oudy? No jo, bolej vás klouby. Život lázeňský není tak dlouhý. Brzo domů půjdu a nebudu mít újmu. |
|
|
Když přijde válka, kdo mi zalije květiny? Kdo pohladí mého psa? Když přijde válka, kdo za mě bude hodný na ženy? Kdo nasype ptáčkům? Když přijde válka, kdo otevře branku pošťákovi? Kdo za mě políbí spící dítě, které tak překrásně voní. Kdo to udělá? Když všichni, které jsem znal, už prostě nebudou. |
|
|
Píšu si nočníček a čůrám na deníček. |
|
⇡nahoru⇡ |
